zvolte svůj jazyk
zvolte svůj jazyk
Shrnutí

Přejít na hlavní text

Omyly ohledně pravého manželství a rodiny jsou dnes v katolickém prostředí velmi rozšířené, zejména po mimořádné a řádné synodě o rodině a po vydání Amoris Laetitia.

Vzhledem k této skutečnosti vyjadřuje toto Prohlášení odhodlání signatářů zůstat věrnými neměnnému učení Církve o morálce a o svátostech manželství, smíření a Eucharistie a nadčasové a trvalé církevní disciplíně ohledně těchto svátostí.

Prohlášení věrnosti zejména pevně zastává pravdy, že:
I. Ohledně čistoty, manželství a práv rodičů
  • Všechny formy soužití more uxorio (na způsob manželství) mimo platné manželství jsou v příkrém rozporu s Boží vůlí;
  • Manželství a manželský akt mají plodivý a sjednocující účel a každý manželský akt musí být otevřen daru života;
  • Takzvaná sexuální výchova je základním a primárním právem rodičů, které musí být vykonáváno vždy pod jejich pozorným vedením;
  • Definitivní zasvěcení osoby Bohu prostřednictvím života dokonalé čistoty je objektivně vznešenější než manželství.
II. Ohledně soužití nesezdaných, svazků osob stejného pohlaví a civilního sňatku po rozvodu
  • Neregulérní svazky nikdy nemohou být rovny manželství, považovány za mravně dovolené nebo právně uznávány;
  • Neregulérní svazky radikálně odporují dobru křesťanského manželství a nemohou je vyjadřovat ani částečně ani analogicky a je třeba na ně pohlížet jako na hříšný způsob života;
  • Neregulérní svazky nelze doporučovat jako rozumné a postupné naplňování Božího zákona.
III. Ohledně přirozeného zákona a svědomí jednotlivce
  • Svědomí není zdrojem dobra a zla, ale upomínkou toho, jak jednání musí být v souladu s Božím a přirozeným zákonem;
  • Správně formované svědomí nikdy nedojde k závěru, že setrvávání v objektivně hříšné situaci může být vzhledem k osobním omezením nejlepší odpovědí na evangelium, ani že to od člověka požaduje sám Bůh;
  • Lidé nemohou považovat šesté přikázání a nerozlučitelnost manželství za pouhé ideály, o něž se má usilovat;
  • Osobní a pastorační rozlišování nikdy nemůže vést rozvedené, kteří jsou znovu civilně „sezdaní“, k závěru, že jejich cizoložný svazek lze mravně ospravedlnit "věrností" novému partnerovi, že odchod z cizoložného svazku je nemožný nebo že by se tím vystavili novým hříchům;
  • Rozvedení, kteří jsou znovu civilně „sezdaní“  a kdo nemohou splnit přísnou povinnost rozejít se, mají morální povinnost žít jako „bratr a sestra“ a vyvarovat se pohoršení, zejména jakýchkoliv projevů důvěrnosti vyhrazené manželským párům.
IV. Ohledně rozlišování, zodpovědnosti, stavu milosti a stavu hříchu
  • Rozvedení, kteří  jsou znovu civilně „sezdaní“ a kdo si volí svou situaci s plným vědomím a souhlasem vůle, nejsou živými členy Církve, protože se nacházejí ve stavu těžkého hříchu, který jim brání mít lásku a růst v ní;
  • Neexistuje žádná střední cesta mezi Boží milostí a smrtelným hříchem, který jí zbavuje. Duchovní růst pro někoho, kdo žije v objektivním stavu hříchu, spočívá v tom, že takovou situaci opustí;
  • Jelikož Bůh je vševědoucí, zjevený a přirozený zákon počítá se všemi konkrétními situacemi, zvláště když zakazují specifické „vnitřně zlé“ skutky;
  • Složitost situací a různé stupně zodpovědnosti mezi jednotlivými případy nebrání duchovním pastýřům dojít k závěru, že ti, kdo žijí v neregulérních svazcích, se nacházejí v objektivním stavu zjevného těžkého hříchu, a předpokládat, že se navenek (ve vnějším oboru) připravili o milost posvěcující;
  • Vzhledem k tomu, že člověk je obdařen svobodnou vůlí, musejí být dobrovolné morální skutky přičítány jejich původci a tuto přičitatelnost je nutno předpokládat.
V. Ohledně svátosti smíření a Eucharistie
  • Zpovědník je povinen napomínat kajícníky ohledně přestoupení Božího zákona a zajišťovat, aby skutečně toužili po rozhřešení a Božím odpuštění a byli odhodláni přehodnotit a napravit své chování;
  • Rozvedení, kteří jsou znovu civilně „sezdaní“ a setrvávají v objektivním stavu cizoložství, nikdy nemohou být zpovědníky považováni za žijící v objektivním stavu milosti a oprávněné přijmout rozhřešení nebo být připuštěni k svatému Přijímání, pokud nevyjádří lítost a pevně se
    nerozhodnou opustit svůj životní stav;

  • Žádné zodpovědné rozlišování nemůže schvalovat, aby přijímání Eucharistie bylo umožněno rozvedeným, kteří jsou znovu civilně „sezdaní“ a otevřeně žijí more uxorio (na způsob manželství), a tvrdit, že kvůli umenšené odpovědnosti se nejedná o těžký hřích, protože jejich vnější životní stav objektivně odporuje nerozlučitelnému charakteru křesťanského manželství;
  • Subjektivní jistota ve svědomí o neplatnosti předchozího manželství není nikdy dostačující sama o sobě, aby omlouvala rozvedené, kteří jsou znovu civilně "sezdaní", z materiálního hříchu cizoložství nebo jim povolovala znevažovat svátostné důsledky života veřejného hříšníka;
  • Ti, kdo přijímají nejsvětější Eucharistii, toho musejí být hodni tím, že se nacházejí ve stavu milosti, a proto rozvedení, kteří jsou znovu civilně "sezdaní" a vedou veřejně hříšný život, riskují přijímáním Eucharistie páchání svatokrádeže;
  • Lidé, kteří zemřou ve stavu smrtelného hříchu neusmířeni s Bohem, jsou podle logiky evangelia navždy odsouzeni do pekla;
VI. Ohledně mateřského a pastoračního přístupu Církve
    • Jasné učení pravdy je významným dílem milosrdenství a lásky;
    • Nemožnost udělit rozhřešení a svaté Přijímání katolíkům žijícím zjevně v objektivním stavu těžkého hříchu pramení z mateřské péče Církve, protože Církev není vlastníkem svátostí, ale věrnou správkyní;

VII. Ohledně univerzální platnosti trvalého učitelského úřadu Církve
  • Věroučné, morální a pastorační otázky týkající se svátosti Eucharistie, pokání a manželství mají být řešeny zásahy učitelského úřadu a ze své podstaty neumožňují protikladné interpretace nebo vyvozování podstatně odlišných praktických důsledků.
 
Zatímco se rány rozvodu a sexuální zvrácenosti šíří všude, dokonce uvnitř života Církve, je povinností biskupů, kněží a katolických věřících jednohlasně prohlásit věrnost neměnnému učení Církve o manželství a její nepřerušené disciplíně, jak byla přijata od apoštolů.
 
Přejít na hlavní text
“Manželství ať mají všichni v úctě”
(Žid 13,4)
Připojte se k tisícům znepokojených biskupů, kněží a katolických věřících, kteří prohlašují svou věrnost neměnnému učení Církve o manželství a její trvalé disciplíně.
Vyplňte své údaje a podepište Prohlášení.
Vložte tento kód:
Reload Captcha
Podepište Prohlášení
Your personal data has been saved.
Please read our Privacy Policy
První signatáři
Prof. Wolfgang Waldstein, emeritní profesor Univerzity Salzburg, člen Papežské akademie pro život (Rakousko)
*
J. Em. Janis kardinál Pujats, emeritní arcibiskup Rigy (Lotyšsko)
*
J. E. Athanasius Schneider, pomocný biskup Astany (Kazachstán)
*
prof. Josef Seifert, profesor filosofie při Mezinárodní asociaci pro studia filosofie Edity Steinové (IASPES), zakládající rektor a profesor Mezinárodní akademie filosofie v Lichtenštejnském knížectví (Rakousko)
*
Dr. Anca-Maria Cernea, prezidentka Nadace Joana Barbuse (Rumunsko)
*
Dr. Vincent-Jean-Pierre Cernea (Rumunsko)
*
fr. Efrém Jindráček OP, proděkan Filosofické fakulty Papežské univerzity sv. Tomáše Akvinského Angelicum v Římě (Itálie)
*
J. Em. Carlo kardinál Caffarra, emeritní arcibiskup Boloně, zakladatel a první předseda Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny (Itálie)
*
J. Em. Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů (Vatikán)
*
P. Nicola Bux, profesor Teologické fakulty Puglia (Itálie)
*
J. E. Andreas Laun, pomocný biskup Salzburgu (Rakousko)
*
J. E. Juan Rodolfo Laise, emeritní biskup San Luis (Argentina)
*
P. Antonius Maria Mamsery, generální představený Misionářů svatého Kříže v Singidě (Tanzánie)
*
P. Giovanni M. Scalese, B., církevní představený misie sui juris (Afganistán)
*
P. José María Iraburu, bývalý profesor spirituální teologie Teologické školy severního Španělska; prezident nadace Gratis Date a editor stránky InfoCatólica (Španělsko)
Další